Španělsko - Costa Daurada 9.4.-14.4.
Původní web
Datum
5. 4. 2020
Kategorie
Skály
9.4.2008 ve 20:00 Jana, Pavel, René, Jirka, David, Olga, Petr a Martin odlétáme z Bratislavy. Zde jsme ještě převažovali naše zavazadla. Za velkého veselí ostatních cestujících, jsem vytáhla s kapes nejen zimní čepici, ale i rukavice. Teploměr před letištní halou ukazoval 22°C ve stínu. ,,Co blázníš, jedeme přece za sluncem!“. Ve 22:30 jsme vyzvedávali naše zavazadla v Gironě na letišti. K našemu velkému překvapení, nás čekal úplně nový Mercedes Vito. Kluci se chtěli podívat do motoru, kde stejně nic neviděli. Po pár metrech se Renda seznámil s řízením a za velkého kvílení pneumatik, jsme se vydali do světa. Ráno jsme nakoupili potraviny a vařiče. A hurá do hor.
Naše první lezení jsme objevili v rozpadlé vesnici La Mussara, max.10m stěnky.Vrátili jsme se asi 200m., kde byla chata (bouda) obydlená turisty, momentálně v terénu. Prohlédli jsme si mapu, která zde visela, vzali materiál a šli skalkařit. Pevný pěkný materiál obtížnost 5,6,7. Mohu podotknout, že lehkých cest jsme moc nepotkali. Spali jsme pod převisem.V noci přišel vichr (který nás provázel po celou dobu ve Španělsku), přinesl sebou déšť, ráno mlhu a 4°C. S radostí jsem nasadila čepici a rukavice! Než jsme se přesunuli vykouklo sluníčko. Jirka vyhledal v průvodci sektor Lo Soterrani, kde se dá lézt i při větrném počasí. Spodní části cest jsou tvořeny strukturou (Břizolit), kde v tisícovce mističek hledáte tu správnou, kam položit 2 prsty nebo špičku lezečky. Super, ale zase nic lehkého. René nám všem ukázal jak se leze silové 6b, nám ostatním to moc nešlo. No a David to dal na druhém s prstem v nose.Večer opět vichr a déšť-lijavec 1,5°C. KDE BUDEME SPÁT? Ani bych to neměla psát, při silnici jsme objevili prázdné vojenské budovy - využili jsme je. René vjel s dodávkou bez ostychu přímo do hangáru. Kluci sledují kolejnice na podlaze a fantazie nezná mezí, rakety trhaviny, granáty….
Ráno po snídani opět slunce. A teď Siruana vše max. 30m, lezení začínalo na římse, pěkná kompaktní skála. Útvary pro foto, obtížnost převážně 7 a výše. Zde jsme strávili celý den na pár cestách na začátku masivu, pitím nápojů v kampu, pitím nápojů v Siuraně atd.
Kupodivu neprší, přesouváme se do Arbolí, zde je v kašně pitná voda (domorodci ji pijí, nám smrdí), my si dáváme kafíčko v restauraci. Další nocleh pod širákem, jasná obloha. Usteleme si na pěkně rovném plácku, že? Za pár minut rachot, světla a smrad zážehových motorů (zjišťujeme že spíme na ploché dráze pro čtyřkolky. Arbolí - jeden masiv za druhým, krátké cesty, opět výživné, hodně navštěvované. Jana s Jirkou odchází na druhou skalku (sec. El Morral). Konečně si zvykáme na zdejší kámen i počasí, konečně se rozlézáme a přitom je čas myslet na návrat. Večer směr Girona. Po cestě ještě věnujeme čas prohlídce noční Barcelony. Jedeme dlouho, ve 2hod. ráno nacházíme vhodné místo k přespání. „Depozit - to bude něco jako úschovna?“ Ráno nás budí nákladní auta a my zjišťujeme, že spíme téměř na smeťáku. Den věnujeme prohlídce Costa Bravy. Čas do odjezdu vyplníme balením batožiny, jídlem, a pánové si myjí hlavy a čistí zuby - prý pro letušky.
text Ola F.
nej. foto Petr V.
úpravy Jirka P.
p.s. koutek praktických zkušeností a rad:
Španělky mají akorát tak pěkné oči a to ještě jen některé. Plyn jsme koupili nakonec až v Cornudella de Montsant. Vystačili jsme si se 2-mi španělskými slovy, a to: „no comprendo“ a „cafe noc leche“. Voda v oblasti Costa Daurada je pěkně hnusná. Hnusná je i voda ze supráčů, ale není po ní špatně. Letenky, poplatky za batohy, auto a nafta nás vyšly každého na neuvěřitelných 2625 Kč na osobu. Španělská rána dokážou být pěkně chladná, především když spíte 1000 m.n.m. Fazole z konzervy se dají ohřát i na slunci. Renda je skvělý šofér a závodník.
