Po roce se vracíme na Grossglockner. Minule nám vrchol nevyšel kvůli náhlému zlepšení počasí (zní to trochu absurdně), ale i tak to byl super výlet. Tentokrát se nechcem tlačit v řadách na normálce, alespoň při výstupu, a rozhodli jsme se pro výstup cestou Studlgrat (3+, 600m).
V sobotu (3.8.) ráno vyrážíme z Prahy ve třech. Mojeho spolulezce Honzu nabíráme v Memminghemu. Doletěl jen na skok ze Sicilie, kde dělá instruktora kitování. Večer dorazíme na parkoviště a vystupujem na Studlhutte. Předpověď na neděli není úplně dobrá, ale dopoledne by to mělo být jestě v pohodě, v poledne a odpoledne by však měly přijít destě a bouřky. Plán byl vyrazit kolem 3h, ať stihneme být z vrcholu pryč co nejdřív. Jestě v noci přejde velká bouřka, takže po probuzení nevíme, jestli vyrazit. Obloha je čistá, tak snad se předpověď nemýlí.
Kluci jsou po noci nějací znavení. Den před odjezdem skoro nespali a na Studlhutte tomu taky moc nedali. Je tma, a tak trochu tápem při nástupu, ale nakonec to trefujem na první pokus bez bloudění. Nastupujem v Luisenscharte a stoupáme (vetšina lidí si to zkrátí a nastupuje až u paty hory). Na kluky musíme čekat a na snídaňovém place jsme za 4h od chaty. Pro pokračování je dobré být tam za 3h (jak praví cedule). Proto se kluci rozhodují otočit. My s Honzou pokračujem a po 2h stojíme na vrcholu. Kupodivu tu není moc lidí, tak si to docela užíváme. Výhledy úžasné, na bouřku to rozhodně v nejbližší době nevypadá. Asi po hodině se rozhodujeme sestoupit. A samozřejmě, co čert nechtěl, hřeben, kde vede normálka, se zrovna zaplnil davem lidí. Nakonec nejsme ochuzeni ani o klasické čekání v řadě na sestupu.
Těsně před Erzherzog-Johann hutte se jeden Rakušák sklouzne po ledovci do suťoviska, zrovna když si zkracoval cestu přímo pod padajícíma šutrama. Naštěstí ho žádný netrefil, byl jen pořádně potlučený a měl něco s ramenem. Za chvílí už si to frčí vrtulníkem dolů.
Já si dávam šlofíka na chatě, páč mám asi trochu úpal, a můžem valit dolů. Kolem třetí hodiny odpoledne, zrovna když docházíme k chatě, začíná pršet a burácet. Stihli jsme to tak akorát.
Další den přejíždíme pod Grossvenediger, přesně podle plánu. Jelikož už se však klukům nechce nahoru, dáváme jen procházku k chate Johannis hutte a jedem zpět domů.
Závěrem už jen poděkování všem účastníkům za super výlet.
Foto: Já a Honza
Účastníci: Já a Honza, Lukáš a Fanda
Author: Martin P.
