Tupá, Vysoké Tatry, zimní lezení, Puškášovo rebro, Popradské pleso, mixové lezení

Je pátek 3.2.2012 něco po šesté odpolední a my vyrážíme směr Tatry Vysoké, krásně zasněžené a mrazivé. Za námi někde v časovém dohlednu fičí další kára tatranských nadšenců. Cesta je suchá a vymražená, takže je to celkom v cajku a pěkně to ubíhá. Kolem desáté večerní nebo nejak po, co já vím, jsme na Popradském a to už jako celá kumpačka čítající 8 hlav. Klíčky od 101 nás čekají na recepciji, my neváháme a idem sa ubytovat, krátko plkáme o fšeckém možném, desinfikujem ústní dutiny lahodnými moky a uléháme v očekávání dalšího krásného, zimního, tatranského, lezeckého dne.
Ráno kolem šesté ranní se daří Milanovi najít rtuť teploměru promrzlou a schoulenou u -21. Štastný nám jde sdělit tuto novinu a my ještě šťastnější se vylupujem z pelechů a balíme se do hory. Pravda, čekali sme -30 a to už by se nám tak nechtělo.
Verča, Evča a Dědek mají v plánu tůru Mengusovskou dolinou.
Já, Milan a Michal vyrážíme na Puškášove rebro do Tupé. Albač a Honza mají v plánu cestu Žľabom s malou variantou a pokud to půjde tak to dát rychlo sólo taky v Tupé. Tudíž máme společnou cestu k nástupom.
Stezka Zlomiskovou dolinou není ideálně prošláplá a sníh taky nedrží tak, jak bychom si přáli, takže od půlky cesty k nástupu to dereme jak sa dá. Zmrzlá krusta a pod ní sypký sníh. Občas sa boříme až po pr…
Puškášove rebro samotné je krásná zimní cesta. Pár délek od nástupu dáváme volně, pak pár jistíme a povětšinou lezeme souběžně. Ideální kombinace v takovej kose. Trochu se zatahuje a začíná lehce sněžit. Sníh není mokrý, takže to vůbec neobtěžuje. Ba naopak, lehce stoupla teplota, takže je to v cajku. Zas tak nemrznem. Po 6 hodinách krásného, pohodového výstupu i s notnou dávkou dokumentaristiky a halekáním po klukoch ve vedlejší cestě sme o půl třetí na vršku Tupé. Fučí, takže dáváme rychlé vrcholové foto, otužování necháváme na jindy, že Míšo a fičíme s větrem o závod dolů.
S Albačem a Honzou se potkáváme na Popradském a dělíme se o parádní zážitky ze zdolaných cest.
Za chvílu přistávají na chatě i výletníci z Mengusovskej a začíná večer hodnocením výstupů, plánováním dalších cest a akcí, degustací fšemožných dobrot jak pevných tak tekutých a fajnového tlachání.
V nedělu přejíždíme na Štrbské s plánem vyběhnout Mlynickou dolinou k vodopádu Skok, zkusit si zalézt ledy a pak hurá dom. Jak ale tak přicházíme ke Skoku zjišťujem, že je pěkně zakydaný sněhem a taky málo natečený. Netrvá dlouho, kluci enem trochen blbnou na šutrech, točíme to a pelášíme zpátky s odhodláním vyzkoušet stav ledů v Kraľovanoch a třebas si aj zalézt.
No just, jsou dvě odpoledne a my vykládáme cajky z auta v Kraľovanoch a fičíme pod ledy. Je to v poho, cosik už natečené je a my dáváme eště každý dvě cesty, než nám zas zaleze mráz za nehty. Sešeří sa a my balíme a fičíme dom.
Fšici sa shodujem na tom, že je to zas další parádní akcička hodná k zakreslení do památníku.
Účastníci zájezdu: Verča, Evča, Dědek, Albač, Honza, Milan, Michal a dála
Suma sumárum: Tupá - Puškášove rebro (III-IV), Varianta cesty Žlabom, dolezeno přes rameno pilíře cestou Žľab Samuhel-Vestenický (III, jedna délka M4+), + ledy v Kraľovanoch
HORE ZDAR