Letošní tradiční slivovicový pochod jsem se rozhodli vypravit do Vysokých Tater. A protože jsme byli na zimní lezení opravdu natěšení, dohodli jsme se jet rovnou na celých 5 dní. Proto výběr doliny padl na Javorovou, která je méně dostupná.
V pondělí v 10 hodin vyjíždíme směr Poprad. Auto parkujeme v Tatranské Javorině před místní sámoškou a kolem třetí vyrážíme vzhůru dobrodružství. Už při příjezdu je hodně teplo, což se nemění až do úterního večera. Po 4 hodinách pochodu se dostáváme asi do poloviny cesty k sedielku, kde děláme bivak.
Druhý den si krapet přispíme a vyrážíme až po desáté hodině. Původním cílem je výstup do sedielka a pak výstup na Širokou vežu. To nás ovšem brzo přejde když v kosovce začneme zapadat až po kule. Nakonec jsme rádi když ve 3 dojdeme na sedielku a trochu se pokocháme výhledy. Nicméně aspoň po cestě jsme si stihli prohlédnout Javoráky a Velký Ladový štít.
Třetí den se rozhodujeme pro cestu na Jižní straně poblíž Ladového štítu, abychom se aspoň trochu prohřáli. Mira s Apsim si vybírají krásný skalní hřebínek asi kolem M3 s názvem Javorové ragů (autor názvu je MiraJ). Já s Jirkou jdeme sněhovým žlábkem a poté přes lehký skalní hřebínek na vrchol.
Na čtvrtý den jsme vybrali vážnější cestu. Je to sněhový žlab se skalními prahy (viz topo) s názvem Zmija (autor názvu opět Miřík). Cesta má 5 délek a díky podmínkám bylo ve žlabu hodně volných kamenů. Obtížnost jsme odhadli na M3+ až M4.
Poslední den jsme si už šli jen krátce zablbnout na malý ledík a odpoledne už pobalit svých pět švestek a tradá domů. V závěru bych chtěl klukům poděkovat, že se připojili a byli ochotní jít strávit týden do zimních hor – stálo to za to J.
učastníci. Michal, Mira, Apsi, Jirka.
foto: Michal
