Po dnešním odpoledni stráveném sundáváním chytů a jejich čištěním jsem se rozhodl napsat článek.
Náš oddíl má přes 100 členů, patříme k jednim z největších v republice. Je smutné, že na trénink máme pouze takový malý grcálek pod lyžařským svahem, ale aspoň něco. Kdo chce, ten si prostředek k tréninku najde.
Zhruba před týdnem jsem na oddílových stránkách avízoval, že se budou sundávat a čistit chyty, ostatně jako každý rok před Hámotem. Už opravdu nevím jak Vás poprosit, aby někdo došel pomoc aspoň na dvě hodiny, trochu si zatočit klíčem, udělat pár temp po žebříku a pohrát si s akuvrtačkou. Za stěnu platíme usmolených 100 Kč na rok, což je úplné hovno! Když vezmu stěnu ve Fryštáku, která je ještě menší, tak za jednu návštěvu jsem před rokem dal 40Kč. Chyty se tam čistí až se někomu chce, což se moc nechce, když skočíte z větší výšky tak žíněnku prošlápnete apod...
Co mě dnes opravdu zarazilo je to, že nikdo není schopný přijít ani na chvilku na brigádku a pomoc aspoň s nějakýma blbinama okolo. Nepočítám lidi, kteří šli třeba na noční směnu, atd. Ale kolik jich je z těch momentálně 113 členů? Třetina? A copak dnes dělal ten zbytek, dejme tomu 70 členů? Nožky nahoře, brambůrky a televizka?
Velké poděkování patří Mirovi Panáčkovi a dalším 4 HOSTUJÍCÍM!!! členům, kteří si našli aspoň chvilku času a dorazili. Jmenovitě: Radmil Schneider, Filip Havrlant, Stanislav Pekárek a Pavel Vodička.
Doufám, že naše celoodpolední snaha nebyla zbytečná a dorazíte aspoň na Hámota, setkat se s lidmi, které vídáte jednou za čas.
PS: Budou lehké bouldery
Lubomír Polišenský
