Tatrachod, tak jsem pojmenoval přechod studených dolin, myslím doslova Studených, někdy i zmrzlých - myšleno doslova Zmrzlých. Nejdřív jsme si dali Veverkův ledopád 80°-90°C. Možná tolik moc nebylo, ale Veverkovým žlabem voda tekla. Tož jsme slanili, sbalili kupu železa, pikle hnoje, šťárák holubů.. Lezení na pohodu, jenže co dál, dyž stěna nepustila?
Inu jali jsme sa pochodovať ku Zbojničke, když ubočili jsme úbočím ku Streleckej veži. Tož na jeden deň aj, co by stačilo, ne? Ba :-)
K ránu byla zima, však firnový výšvih přes Priečne sedlo zahřeje nejednoho ogara. Sluníčko osvítilo pláň a my sondovali Jílka v bílé kukuřici. Nebyl tam, i jali jsme sa cez Baranie rohy k vrcholu a k sedlu zpět zkrz vítr, skialp, mačka, bič a rychle pryč. Normálně řečeno jsme si na Brnčálce ohřáli čaj a tourist netourist alpen hagen dolů kvačili na električku s klobásou až do Smokovca tého Starého. Howgh.
Na podniku se podíleli:
Miřík Ingr (autor povídky, sprostý toť harcovník)
Honza Huleja alias Huhu
Áda Šinderbál, který tam vlastně vůbec nebyl
a další nezúčastnění šlahouni :-)
