Vysoké Tatry

Cesta do Tater bývá stále delší, v autě zjišťujeme že meteo-informace na víkend, které jsme si každý zjistili, si protiřečí. Tak jedeme, nebo spíš objíždíme, a uklidňuji se, že počasí nám počasí vyjde vstříc, protože jsme Janu umluvili krásným slunečným lezením v letních Tatrách. Cestu k slnku označila jako choďák pro děti, ale alespoň se v ní vysluníme.
Ráno to vypadá že nám nepřeje ani počasí ani pan chalupník. „Lidem se vyhýbal a nikoho kolem sebe nesnesl. Ale odjakživa toužil stát se hostinským. Nejdřív si otevřel hospodu u silnice na Písek. Ale chodili mu tam lidi...“ Počasí se zhoršuje, je zima, upouštíme od vyhlédnutého cíle a vymýšlíme náhradní variantu výstupu. Začíná ale sněžit a ještě víc foukat, takže jdeme jen do Sedielka, dvojka co chtěla jít na Širokou také vzdává. Nakonec turistikujeme přes Priečné sedlo na Zbojandu, pěkně natěžko, tak jak to my tatranci zbožňujeme. Na Zbojandně se občerstvujeme a přes okno sledujeme že venku je furt zima a sníh lítá furt vodorovně.
Rozhodujeme se pro přejezd na Vtáčník, trošku nám dělá problém orientace, ale nakonec jsme našli správný amfiteátr ve špatné dědině, ale s dobrým přespáním. Vtáčník jsme našli druhý den u té správné dědiny se špatným amfiteátrem. A tak si konečně dopřáváme lezení po vertikále umocněné příjemnou tatranskou únavou.

Jana, Jirka, Jarek, Michal

Vysoké Tatry

Navigace