Výstup na Tetnuldi (4 858m), oblast Svanetie, gruzínský Kavkaz

Gruzie je horský ráj. Je to relativně blízko ČR, nepotřebujete vízum, je tam levně, místní lidé jsou příjemní, jídlo a pití skvělé, ale hlavně….všude jsou nádherné, vysoké, liduprázdné hory. Zapomeňte na Alpy a vyrazte na gruzínský Kavkaz!

Svanetie je západní oblast Kavkazu, kde se nacházejí horolezecké legendy jako je „královna Kavkazu“ Ušba a nejvyšší velikáni Gruzie včetně nejvyšší hory Šchara (5 193m). Náš cíl Tetnuldi (4 858m) je podle ruské stupnice obtížnost 2B, tj. nic těžkého (2B je třeba Kazbek). Proto překvapí, že se doporučuje vzít si aspoň dva šrouby do ledu. Celý výstup je po ledovci, sklon max. 45 stupňů, basecamp je ve 3 700m na moréně - nic, co by nás s parťákem Vojtou překvapilo (přesto překvapilo, čtěte dál). Pokud jste šli v Alpách už nějaký VHT vrchol obtížnosti alespoň AD a nad 4 000 m, je toto vrchol pro vás.

Přístup do basecampu pod Tetnuldi (3 700m ) je ideální z lyžařského střediska Tetnuldi (viz mapa 1). Do střediska se dá dojet taxíkem z městečka Mestia, což je místní horské středisko a výchozí brána do hor, kde najdete ubytování, obchody, restaurace atd . Můžete jít z Mestie do lyžařského střediska Tetnuldi i pěšky, ale je to buď 23 km po silnici nebo několikadenní trek přes hory. My jsme nejdřív šli pětidenní trek Mestia – Ušguli (s plnou polní, ale bez věcí na ledovec – tj. stan a věci na kempování a vaření plus jídlo, ale dá se to jít i po místních vesnicích a spát v místních „penzionech“, kde vám uvaří), pak jsme se vrátili do Mestie, odpočali si, vyzvedli jsme ledovcovou výbavu na výstup vyrazili na Tetnuldi (taxíkem do lyžařského střediska, cena velmi přijatelná, jste v Gruzii, ne v Evropě)

Taxikáři řekněte, že jdete na Tetnuldi a on bude vědět, kde Vás vyhodit. Jděte pak po „horní“ stezce směr Adiši  a pak odbočte k Tetnuldi (v mapy.cz je to krásně čitelné). Doporučuji udělat první bivak v cca 3 000m kvůli aklimatizaci – podle mapy.cz je zde několik možností, kde zakempovat, jen si hlídejte, kde je voda.

Od cca 3 000 m začíná moréna a do basecampu se jde pořád po moréně. Basecamp poznáte podle „větrolamů“ na stany, kempuje se na moréně, voda je z tajícího ledovce. Trasu na vrchol si načtěte alespoň očima ještě za světla v den příchodu – viz foto . Z basecampu se jde na „Podušku“ (výrazný sněhový „poštář“) a to kolem výrazné skalky viditelné z basecampu ZLEVA. Potom od Podušky ostře doleva po hřebeni až na vrchol.

Budíček ve 3 ráno, mačky nasazujeme kousek od stanu, navazujeme se na lano. Sníh křupe pod nohama, do tmy svítí jen hvězdy a pár čelovek. Po hodině stojíme v menší zácpě, před námi jsou dva gruzínští gajdi a odjišťují pro klienty první prudký svah. Vyhodnotíme, že s takovou daleko nedojdeme a že my dva bez jištění budeme rychlejší. V milosrdné tmě kličkujeme mezi jejich lany a trhlinami ve svahu. Ještě předběhneme Ukrajince, mažem nahoru a užíváme si východ slunce nad kavkazskými velikány – Elbrusem (5 642m) a Ušbou (4 710m). V 8 ráno jsme na hřebínku a čeká nás nejtěžší část výstupu. Hřebínek se zvedá do slibovaných 45 stupňů a sníh je tvrdý jak šutr, šrouby do ledu se opravdu hodí. Lano máme jen 30m, odjišťujeme 3 délky, zavrtáváme šrouby, zasekáváme cepíny, cokoliv je dobré jako jištění či štand. V 10 ráno jsme na vrcholu, úplně sami. Výhledy jsou nádherné – celý hřeben Kavkazu na dlani - Elbrus, Ušba, Dychtau, Koštantau, Šchara, samí velikáni. Gruzie a Rusko spolu, tady neexistují hranice. Další hodinu čekáme, než dolezou všichni ti, které jsme předběhli, tenhle hřebínek je totiž jednosměrný. Dolů to jde hůř než nahoru, tam, kde byl ráno sníh, jsou teď ledové plotny. Zase šroubujeme a zasekáváme cepíny, kolik délek ani nepočítám.

Zpátky v basecampu jsme první, výstup a sestup 13,5 hodiny. Ostatní přichází skoro až za tmy. Druhý den nás gajdi ujišťují, že Tetnuldi rozhodně není 2B, ale těžší. Tak to mě fakt uklidnili Svůj šroub do ledu nechávám s adresou na vrácení dvojici Čechů, co také uvěřili obtížnosti 2B. Stejně jako my se vpořádku vrátili a jejich děkovný dopis mi visí na ledničce

Tipy:

Mestia: horské centrum Svanetie – zde ubytování, nákup jídla, plynové bomby na vařič nebo benzín do vařiče. My jsme bydleli u Larisy, která má jednak penzion nebo vás nechá bydlet za mrzký peníz na verandě vedle domu. Adresa: Guesthouse Larisa, Lanchvali street 8. Vedle je její restaurace, kde výborně vaří. Můžete si u ní nechat např. věci, které zrovna nepotřebujete.

Doprava: Do Svanetie letecky do Kutaisi (my jsme letěli z Polska z Katovic) – pokud chcete do Svanetie, je lepší letět přímo do Kutaisi, odkud je to pár hodin do hor. Pokud poletíte do Tbilisi, je to blíž do jiné části Kavkazu, do Svanetie je to celý den cesty. Z Kutaisi do Mestie buď místní dopravou (tzv. maršrutka alias minivan) do Mestie, cca 4h jízdy. Pokud jste alespoň 4, vyplatí se vzít si taxíka za stejnou cenu jako maršrutka, ale zařiďte si ho vevnitř na letišti u „oficiální“ přepážky taxi (ne venku u číhajících supů taxikářů).

Kolik času: My jsme byli ve Svanetii 14 dní, 5 dnů jsme šli trek Mestia – Ušguli, a pak výstup na Tetnuldi. Pokud chcete jen Tetnuldi, dá se to rychleji. Ale byla by to škoda, Svanetie je parádní oblast na trekování a spaní nadivoko – v létě vede trek přes rozkvetlé louky plné motýlů s výhledy na zaledněné vrcholy Kavkazu. Samotný výstup z Tetnuldi a sestup do basecampu nám zabral 13,5 hodiny.

Počasí: My jsme šli Tetnuldi na přelomu července a srpna, možná je lepší ho jít čím dřív v létě, tím líp – kvůli obnažování sněhu na led. Obecně o počasí v létě na Kavkaze platí - dopoledne čistá obloha, odpoledne bouřky. Na vrchol jsme vycházeli před 4 ráno a bylo to tak akorát.

Výbava: My jsme měli 30m lano a 2 šrouby do ledu – dalo se to, ale lepší je vzít o něco víc lana a o šroub víc. Jinak sedák, mačky, cepín, pár smyc, šroubovacích karabin, prusíků, expresek.

Jiné: Na letišti v Kutaisi si kupte simkartu místního operátora, vyjde vám esemeskování a volání do ČR levněji než roaming.

Na závěr: Tetnuldi je parádní hora, Kavkaz je parádní pohoří, Gruzie je parádní země!!!! Jeďte tam a dejte mi vědět, pojedu klidně znovu s váma

Autor: Pokyša